Alena Suchánková: „Začít od sebe“
/ Cinema blog, Z naší tvorby /
Článek vychází jako bonus k filmu Žít změnu.
Změnu začínáme zpravidla tím, že něco v našem životě hledáme a najdeme. Začneme to dělat, a pak se nám změní hodnoty. Ptáme se po smyslu konkrétních oblastí našeho způsobu života a po staru už to nejde, nemáme motivaci. Skutečná změna probíhá od okamžiku, kdy nejsme schopni žít už nic jiného než intenzivní změnu, začínáme konečně uskutečňovat nový způsob života.
Pohled na změnu je nutný z více úhlů pohledu. V předchozích článcích Miluška Kubíčková píše o duchovním životě a Milan Smrž o energii a přírodě. Oba znám a myslím, že změnu skutečně žijí. Tedy že dělají to, co si myslí a o čem mluví. Mnohem víc je však těch, kteří potřebu změny sice cítí, ale buď si myslí, že ji zařídí někdo jiný, neví jak začít… nebo nemají odvahu. Souhlasím s názorem, že změna musí přicházet zevnitř.
Z vlastní zkušenosti vím, že se vyplatí poslechnout silné vnitřní impulsy a neohlížet se na mínění okolí, jinak je to velmi bolestný proces. Nemluvím o sobectví a nezodpovědnosti, ale o překonání zažitých vzorců, nalezení vědomí sama sebe. V mládí jsem se věnovala filozofii a psychologii, dnes spíš budu psát o praktických problémech změny způsobu života současné lidské civilizace. Domnívám se, že pokud máme našim potomkům Zemi předat jako důstojné místo k životu, na dlouhé řeči už není dost času :-).
Prvním impulsem pro změnu v mém životě bylo zděšení ze změn ve vodním cyklu. Od mého dětsví do mé dospělosti vzrostl obsah dusičnanů v pitné vodě natolik, že se stala nevhodnou pro kojence. Vystudovala jsem zahradnictví a jako alergička jsem cítila nesmyslnost používání umělých hnojiv a pesticidů. Ukázalo se, že společenské a ekonomické změny po sametové revoluci mají i své stinné stránky, s nástupem „divokého západu“ se začala rozpadat lidská pospolitost a ekonomické jistoty. V mém okolí najednou nikdo na nic neměl čas a hlavní hodnotou se staly peníze. Na nějakou dobu se mojí prioritou stala péče o rodinu a s ní související waldorfská pedagogika, postupně jsme ale s manželem dospěli k permakultuře, která do našich zemí přišla v roce 1996 z Austrálie. Našli jsme v ní model řešení problémů s půdou, vodou, ekonomikou a společenstvím, který jsme mohli začít uskutečňovat. V Brně jsme vytvořili městskou permakulturní zahradu, která nám začala být malá. Stali jsme se učiteli permakultury a cítili jsme potřebu získávání dalších zkušeností.
Stále víc jsme cítili potřebu změny ve všech oblastech našeho života, a tak jsme k ní začali hledat cestu. V roce 2009 jsme se setkali s pojmem kulturní kreativita. Okamžitě nám bylo jasné, že to je naše cesta. V létě roku 2010 jsme na Sklenářce uspořádali první konferenci Integrální kultury u nás. Sklenářka se rozpadla, ale změnu už nešlo zastavit. Opustili jsme práci na univerzitě a v divadle, přestěhovali jsme se na venkov a začali s tvorbou Vodnářské zahrady a průzkumem komunitního života. V této fázi nás zastihlo natáčení filmu Žít změnu.
Zkušenost ukázala, že vsadit na změnu znamená totéž jako nasednout na „divokého koně“. Stěží vidíte na několik kroků dopředu, tempo je zběsilé a často jedete úplně jinam, než jste původně chtěli. Po třech a půl letech ale můžu říct, že nečekané okliky a zastávky jsou klíčem k smysluplným krokům, do kterých by se nám dobrovolně nechtělo. Aby bylo možné stavět něco nového, nejprve musíme opustit všechno staré, co v našem životě nefunguje. To poznání bolí.
K tomu, aby člověk postupně začal přebírat odpovědnost za vlastní život je třeba naučit se spoustu nových dovedností…. od intelektuálního přínosu ke změně a podílu na řešení globálních problémů nebo zkoumání svého nitra, přes péči o zdraví a vztahy s nejbližšími, pěstování aspoň části vlastního jídla, snižování spotřeby energie na udržitelnou mez, udržitelné domovy, starost o námi vytvořené odpady včetně znečištěné vody, nalezení nových způsobů obživy… po svůj díl péče o zdravé společenství v místě, kde žijeme.
Bilance za poslední rok změny? Uspořádali jsme si konečně život, zateplili dům, pořídili úspornější auto, bez kterého se zatím kvůli polofunkční veřejné dopravě neobejdeme, zapojili jsme se do evropské sítě permakulturních učitelů, do oživení Místní akční skupiny a ve Vodnářské usedlosti vytvořili alternativní vzdělávací a komunitní prostor.
Důležitější ale je zjištění, že cesta permakulury pro zajištění potravin je správná. V letošní extrémně deštivé sezóně, kdy se neurodila vůbec žádná jablka, švestky, hrušky ani třešně, jsme z nových výsadeb měli první sklizně, z dvaceti ovocných druhů jedenáct mělo plody a pět na úrodu ještě čeká. Velká část běžně vysazované zeleniny vzala za své kvůli kalamitnímu výskytu slimáků. Z dvadvaceti pěstovaných zelenin a jedlých trvalek se nám ale neurodilo jen sedm, a to nemluvím o spoustě planých rostlin, bylin a květin, které Vodnářská zahrada přináší. Pořídili jsme si indické běžce, kachny které požírají slimáky a těšíme se na příští sezónu.
Nejvíc zklamání a následně radosti nám poskytlo společenství. Koncem zimy se rozpadla naše malá cohausingová buňka, spolubydlící si pořídili vlastní projekty v blízkém okolí. Při spolupráci na různých projektech se ukázalo, že se všichni ještě máme hodně co učit o komunikaci a férové hře. Naše společenství se rozrostlo o několik dalších novousedlíků.Začali jsme poznávat podstatu zdejšího venkovského života díky fungujícímu evangelickému společenství, které tu má dlouhou tradici a přináší nám hodně inspirace, potěchy, sdílení zkušeností a naděje pro budoucnost. Intelektuální přínosy nestačí, je třeba změnit i fyzický způsob života. Co nám brání?
Na závěr chci přinést malé zamyšlení. Jedno zjištění, které se mi jeví jako klíčové pro nalezení další cesty vývoje lidstva. Za posledních padesát let, tedy za dobu mého života, se počet obyvatel na Zemi ztrojnásobil. Hlavní příčinou je podle mého názoru neustálé rozevírání pomyslných nůžek bohatství a chudoby. Stejně jako slimáci se množí z důvodu pokaženého přírodního prostředí, lidé se množí kvůli poničenému ekonomickému a sociálnímu prostředí.
Růst ekonomiky navzdory proklamacím tento problém neřeší, ale zvyšuje. Řešením je tedy logicky nerůstová ekonomika, udržitelná ekonomika. K této změně je nutná změna vědomí, hodnot a hlavně dobrá vize. Hledání dobrých vizí, uskutečnitelných teď a tady našimi vlastními silami, je základem hnutí Přeměny (Transition), které vychází z permakultury.
CHCETE SI VYTVOŘIT DOBROU VIZI? INSPIRUJTE SE FILMEM IN TRANSITION 2.0.
U filmu si můžete nastavit slovenské titulky.
Alena Suchánková účinkuje ve filmu Žít změnu, na který se můžete podívat jako náš VIP klient.
Sdílet:
Štítky:
Informace o autorovi:
Diplomovaná Permakulturní Designérka. Žákyně Karola Končka, zakladatele permakultury v ČR a SR ( 1998). Učitelka permakultury a permakulturního designu (2002-2014). Autorka publikací Přírodní zahrada, Pohádka nebo skutečnost-LETS. Členka rady Permakultura CS, koordinátorka Akademie permakultury. Místopředsedkyně z.s. PermaNet (více se dočtete na www.permanet.cz ).