Červená

  /  Cinema blog,  Inspirace dokumentem  /  

Představujeme vítěze ocenění Český lev 2018 v kategorii nejlepší dokumentární film.


„Já jsem šla takovou cestou, že mě nikdy nic nezradilo. Vlastně nemůže zradit něco, čemu dáte všechno, dáte sebe a svojí píli a svojí práci.“

To říká v dokumentárním filmu Olgy Sommerové Soňa Červená, česká herečka a operní pěvkyně. A jako by toto bylo poselství nejen filmu, ale také celého jejího života. Jako by ji všechny těžké i krásné chvíle, které prožila jen posílily. Tato žena se zdá být naprosto vyrovnaná a její slova, energičnost i pohled budí v člověku dojem, že rozumí životu.

Vyprávění dnes 92leté Soni Červené je v dokumentu, který letos získal Českého lva v kategorii dokumentární film, prokládáno záběry z jejích představení, nahrávkami jejího zpěvu i dobovými záběry z událostí, o kterých se zmiňuje a které se dotkly jejího života. Režisérka spoléhala, že diváky osloví především silný charakter a životní příběh operní zpěvačky, a měla pravdu. Člověk si k této velmi energické a pozitivní starší ženě, která vzpomíná na svůj dlouhý život, hned utvoří vnitřní vztah.

„Já jsem nikdy neměla domov. Nestěžuji si, nestýskám, ale myslím, že to, že ten domov se ve mně tak nezakotvil, mi vlastně pomohlo, jít tou cestou, kterou jsem šla.“

Soňa Červená se narodila v roce 1925. Vyrůstala v rozvedené rodině a vždy ji nejvíce bavil zpěv. Poté, co jednou viděla Carmen, toužila se jí stát. Také toužila někdy stanout na jevišti Národního divadla. Oba tyto sny si nakonec splnila, avšak prožila si také mnoho těžkého.

Sonina matka byla za Druhé světové války v koncentračním táboře, vrátila se slabá, ale naštěstí přežila. Nevyhovovala však ani komunistickému režimu, byla vzata do vazby, kde za nevyjasněných okolností po dlouhých výsleších zemřela. Sama Soňa ji potají pochovala. Nástup totality v roce 1948 ji také rozdělil s manželem. Ten utekl na Západ a znovu se už neviděli. Divák může sledovat, jak se sama Červená poprvé dozvídá podrobnosti o svých blízkých při pátrání v tajných archivech STB.

„Bylo to to umění, to jeviště, co mi dávalo sílu na všechno ostatní. A proto jsem vlastně zavrhla všechno kolem sebe. Nezaložila jsem rodinu, nezaložila jsem domácnost a zůstala jsem sama a z té samoty jsem obnovovala své síly.“

Prvním představením bylo pro Soňu Červenou muzikál Voskovce a Wericha Divotvorný hrnec. Poté se dostala k opeře a vystupovala v Brně, ale i ve Východním Německu. V poslední možný den 4. ledna 1962 se jí podařilo projít přes Berlínskou zeď do Západního bloku. Na Západě se proslavila. Stanula na pódiích světových oper v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu nad Mohanem, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu po boku slavných operních zpěváků a pod vedením proslavených režisérů. Roli Carmen si zahrála 156krát. Do své rodné země se vrátila až po revoluci.

Energie, která z herečky vyzařuje je velmi inspirativní. Člověk si říká, že jde zkrátka o krásnou bytost. Většina neveselých událostí dvacátého století, které známe jen ze zpráv či z vyprávění, jako by se nějak dotkla jejího života. I když mnoho z nás by snad řekla, že si toho prožila až moc, tak ona sama říká: „Každý rok v lidském životě je boží dar.“

Sdílet: facebooktwittergoogle_plusfacebooktwittergoogle_plus

Štítky: