Všichni povinně do školky?

  /  Cinema blog,  Z naší tvorby  /  

  • MŠMT plánuje zavést povinnou mateřskou školu pro všechny děti od pěti let v rozsahu 3-4 hodiny denně.
  • Delší neschopnost ve školce a ve škole bude možné omluvit jen pomocí nově zavedené neschopenky od lékaře.
  • Toto plošné opatření má pomoci integrovat více ohrožených dětí do klasického školského systému .


Školka

(článek obsahuje videozáznamy z akcí neziskových organizací SKAV, EDUiN a Člověk v tísni)

Věcný záměr novely školského zákona počítá s tím, že od roku 2017 budou muset nastoupit do školky povinně všechny pětileté děti. Potvrdil to Mgr. Jaroslav Fidrmuc, náměstek ministra Chládka. Ministerstvo prý počítá s výraznými investicemi pro navýšení kapacit mateřských školek v některých krajích, aby bylo děti kam umístit. “Cílem je podpořit rovné šance všech dětí na vzdělání a zmenšit počet dětí, které dostávají odklad při nástupu do prvního ročníku základních škol. Povinné minimum bude 3-4 hodiny denně”.

Tento záměr však zvedl ze židle řadu předškolních pedagogů a odborníků na vzdělávání. Školku už dnes využívá asi 95 procent předškolních dětí a poptávka v některých lokalitách převažuje nabídku. “To, co dnes rodiče berou jako žádanou službu, u které si mohou do určité míry zvolit kvalitu a míru jejího využívání, se změní v povinnost zajištěnou spádovostí ke konkrétní školce. Docházka bude vymáhána represí, podpořenou nutností běžet s dítětem k lékaři při každé delší nepřítomnosti”, kritizuje záměr Markéta Literová (SKAV, Step by Step ČR). “Pro děti bude po celou dobu povinné školní docházky zavedena jakási obdoba neschopenky od lékaře pro omluvení delší nepřítomnosti, nebude již stačit potvrzení od rodiče”, potvrzuje tuto skutečnost náměstek Fidrmuc.

Dítě bude sice možné “vysvobodit” a převést do systému domácího vzdělávání, ale pouze na základě přezkoumání rodinných poměrů příslušnými úřady a s nutností pravidelného přezkoušení dítěte. Přitom zatím nebylo řečeno, co bude obsahem výuky či vzdělávání v tomto posledním ročníku. Ministerstvo také zatím neuvedlo žádné odhady nákladů spojených s tímto krokem. “Na Slovensku od podobného návrhu odstoupili v roce 2013 právě v momentě, kdy byly spočítány náklady”, uvedl Peter Dráľ z iniciativy Chceme vedieť viac. Také může nastat situace, že bude omezena kapacita školek pro přijímání menších dětí, aby byla splněna zákonná povinnost pro přijímání těch “nejstarších”.

Asociace předškolní výchovy označila návrh za nepřijatelný a zpochybňuje možný přínos především proto, že ministerstvo neřeší počet dětí ve třídách. Dnes je běžné, že na jednu vychovatelku připadá 28 dětí různého věku a potřeb. Protože nikdo nebude dopředu identifikovat děti se speciálními potřebami, bude tato diagnostika probíhat až po příchodu dítěte do školky a v průběhu školního roku už nebude možné upravit počet dětí ve třídě, aby odpovídal struktuře daného ročníku. Dítěti tedy stejně nebude možné se nějak individuálně věnovat. “Poslední rok v mateřské škole nemusí zdaleka naplnit očekávání v tom, že zanedbaným dětem pomůže. Jednak proto, že se jedná o relativně krátkou dobu a jednak proto, že hlavní těžiště rozvoje je v rodině.”, říká dětský psycholog Václav Mertin.

Záměr podporují některé neziskové organizace, které se zabývají pomocí menšinám. Jan Stejskal (Romský vzdělávací fond) podporuje plošnou variantu, protože dlouhodobá zkušenost ukazuje, že je pro státní instituce obtížné identifikovat děti, které pomoc potřebují. Většina oslovených odborníků však doporučuje věnovat energii a finance právě na včasnou indikaci potřebných rodin a cílenou pomoc konkrétním dětem. Apelují také na meziresortní spolupráci, protože ministerstvo školství nemůže tento úkol zvládnout samo. Daniel Hůle z Demografického informačního centra upozorňuje, že jednou z mála možností, jak včas podchytit děti, které narazí při nástupu do školy kvůli své jazykové nebo jiné bariéře, je funkční síť pediatrů, kterou musí navštívit každé dítě v rámci tříleté a pětileté prohlídky. Je potřeba se zaměřit na cílenou podporu v konkrétních lokalitách a třídách, podporu učitelkám i zřizovatelům škol.

Pro rovný přístup dětí ke vzdělání má také smysl podívat se na toto téma více zeširoka. Jak se pozná, jestli dítě má na to studovat běžnou základní školu? Jaké metody se dnes používají k diagnostice a nemohou zbytečně zabránit ve vzdělání dětem, které se liší třeba jen tím, že pochází z jiného kulturního prostředí? Jsou vhodné pro tyto účely IQ testy? A jak je možné, že v některých školách bez potíží zvládají i výuku dětí, které by jinde neměly šanci se v běžné základní škole udržet? Je problém v lidech nebo v systému?

Hlavní otázky uvedených debat tedy stojí tak, zda jedno plošné nařízení může nahradit poctivou práci ministerstva na zlepšování konkrétních dílčích problémů a zda cena, kterou za to budeme muset zaplatit, není příliš vysoká.

Potřebujete natočit videozáznam z vaší akce a napsat tiskovou zprávu? Kontaktujte nás!

Související články:
Ty vole, na základní škole
Chci učit, pane ministře

Získejte VIP SLEVY, RADY, TIPY a zajímavé články!

Sdílet: Facebooktwittergoogle_plusFacebooktwittergoogle_plus

Štítky:


Informace o autorovi:

Libor Kozák
Libor Kozák
Producent, kameraman, dokumentarista a videomarketingový specialista. Pozoruji svět kolem sebe, vnímám lidské příběhy a touhy, objektivem kamery zachycuji krásu přítomného okamžiku, nebojím se ukazovat zjevné i skryté souvislosti. Srdcem mé tvorby jsou proto dokumentární filmy, neboť mi umožňují nejen pozorovat svět kolem sebe, ale aktivně upozorňovat na příklady dobrého a naplněného života.