Úspěch pro každého žáka a konec jednoho Chládka

  /  Cinema blog,  Z naší tvorby  /  

Milan Hejný
profesor Milan Hejný
Úspěch pro každého žáka
Úspěch pro každého žáka

Trapný konec ministrování Marcela Chládka je dobrou zprávou pro všechny děti. Tohle mé tvrzení může znít přehnaně, ale tady už šlo do tuhého.

Článek obsahuje naše videa z konference ÚSPĚCH PRO KAŽDÉHO ŽÁKA.

Zatímco šikana na pracovišti je (jistě nezáviděníhodným) problémem úředníků ministerstva školství, politika tohoto ambiciozního ministra školství mohla mít nezvratné a tragické dopady na životy desetitisíců žáků mateřských, základních i středních škol. Ač ministr socialistické vlády, jeho nápady a rozhodnutí byly jednoznačně podřízeny krátkodobým zájmům velkých firem a korporací. Prioritou vzdělávacího procesu se pro něj stalo snižování počtu vzdělaných dětí a současně zvýšení produkce snadno zaměnitelných pracovníků k výrobním pásům. Tento chlad z ministerstva by již brzy dostihl zejména děti méně movitých voličů. O zvyšování kvality škol a podpory práce učitelů nepadlo téměř ani slovo, nezúčastňoval se odborných konferencí a zakazoval svým náměstkům účast na kulatých stolech s odborníky.

Nezbývá tedy jen doufat, že může být jen lépe, i když to už jsme si jednou říkali při odchodu ministra Dobeše. Lépe to snad popsal Tomáš Feřtek ve svém blogu tady a tady, asi není co dodat.

V kontrastu s touto politikou pro mě bylo natáčení druhého ročníku konference ÚSPĚCH PRO KAŽDÉHO ŽÁKA osvěžující koupelí v horském potoce. Již název této akce představuje zcela opačný pohled na úlohu vzdělávání, než měl pan ministr. Pokud se cílem vzdělávacího procesu stane úspěch pro každého žáka, pak smyslem vzdělávání by mělo být, aby “každý mohl rozvíjet co nejlépe svůj potenciál, najít své místo ve společnosti a prožít spokojený život”. Přečtěte si desatero vzdělávání, na kterém se shodli členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV), iniciátoři této akce.

Celá akce byla vedena v duchu příkladů dobré praxe a opět mi potvrdila, že to u nás není tak zlé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Existuje spousta učitelů, kteří hledají nové cesty, rozhlíží se po světě a sledují, co funguje. Poprvé jsem měl možnost vidět naživo profesora Milana Hejného, průkopníka vlastní metody výuky matematiky, která zcela novým způsobem přistupuje k pochopení procesu učení nejen v tomto oboru. Ve svém příspěvku dokonce na konkrétních příkladech ze života dává do souvislosti způsob výuky a stav demokracie.

“Všechny příběhy po čase odumírají a fakta v nich hynou. Jen některým se podaří vloudit se do jiných příběhů a přežít v nich”. Tímto citátem Václava Bělohradského popisuje dopady metody profesora Hejného ředitel Břetislav Svozil. Sám ovšem přidává svůj příběh, který není z rodu obyčejných. Může se dysgrafik a dyslektik stát ředitelem školy a jak se svým pohledem může pomoci rozvoji každého žáka?

Vladimír Foist je příkladem ředitele, který vědomým způsobem dokázal vytvořit ve své škole v pohraničí místo, kde se společně a úspěšně dokáží vzdělávat děti z různých sociálních skupin a etnik: Češi, Romové, Ukrajinci, Lužičtí Srbové, Němci spolu chodí do jedné třídy a hledají maximum možného ve vzdělání každého z nich. Tato snaha by se neobešla bez velkého osobního nasazení, spolupráce s místní komunitou a motivací žáků ke vzdělávání.

To jen na ukázku. Tentokrát jsme si s příspěvky více pohráli a vložili do jednotlivých prezentací i všechny související slidy. Seznam všech videí najdete zde. Co je důležité, nejde o jednorázovou iniciativu, v mediálním stínu a často i navzdory politikům tady pilně pracuje spousta lidí na úspěchu pro každé naše dítě.

Získejte VIP SLEVY, RADY, TIPY a zajímavé články!

Sdílet: Facebooktwittergoogle_plusFacebooktwittergoogle_plus

Štítky:


Informace o autorovi:

Libor Kozák
Libor Kozák
Producent, kameraman, dokumentarista a videomarketingový specialista. Pozoruji svět kolem sebe, vnímám lidské příběhy a touhy, objektivem kamery zachycuji krásu přítomného okamžiku, nebojím se ukazovat zjevné i skryté souvislosti. Srdcem mé tvorby jsou proto dokumentární filmy, neboť mi umožňují nejen pozorovat svět kolem sebe, ale aktivně upozorňovat na příklady dobrého a naplněného života.