Komunitní média – média občanské společnosti

  /  Cinema blog,  Video, marketing a média  /  

Komunitní média se brzy mohou stát třetím pilířem vysílacího systému v České republice. V řadě zemí je realitou, že rádio či televize není jen krabicí k příjmu informací a zábavy vytvořené elitami. Díky komunitním médiím mohou lokální i zájmové komunity nejen přijímat, ale samy vytvářet obsah vysílání. Dalo by se říci, že komunitní média jsou projevem občanské společnosti v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, podobně jako třeba ochotnická divadla jsou jejím projevem v oblasti dramatického umění. Povede se u nás nastartovat něco podobného?

Komunitní média

Současný duální systém, jehož dnešní podobu v ČR vymezily mediální zákony z devadesátých let, tvoří veřejnoprávní a komerční pilíř. Zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání umožnil vytvoření duálního systému vysílání, tedy koexistenci veřejnoprávního a privátního sektoru, na kterou jsme si od té doby zvykli jako na samozřejmost. Zvykli jsme si i na to, že fungování těchto médií financujeme formou koncesionářských poplatků v případě veřejnoprávních médií a nákupem inzerovaného zboží v případě komerčních médií. A zvykli jsme si i na to, jak se oba typy médií navzájem ovlivňují, v dobrém i ve zlém.

Mediální krajina se však v posledních letech a měsících mění k nepoznání. Dochází k výrazné oligarchizaci komerčních médií, tedy ke koncentraci rozhlasových, televizních a vydavatelských společností do rukou několika málo vlastníků, kteří se sami přes politické strany stávají našimi zákonodárci. Internet ubírá čtenáře a především inzerci klasickým médiím ve prospěch nadnárodních gigantů typu Google a Facebook a tradiční modely začínají být výrazně ztrátové. Kvalitní novinářská práce začíná být proto dosud existující vzácností, kterou dosud asi nedokážeme plně docenit. Souběžně oslabuje schopnost veřejnoprávních médií reflektovat ve vší šíři objektivně a analyticky dění současného světa, mizí názorová pestrost i investigativní žurnalistika a opatrnost je hlavním měřítkem výběru zpráv. Tato slabost je bohužel projevem i následnou záminkou snah některých politiků veřejnoprávní pilíř v České republice podkopat.

Komunitní média již od šedesátých let minulého století dotvářejí demokratický mediální mix v řadě zemí. Dnešní vysílací zákon v ČR však nedovoluje neziskovým organizacím vstup do éteru. Pracovní skupina na Ministerstvu kultury připravuje novelu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání , který by měl mimo jiné tento pilíř “legalizovat”. Je tady však drobný problém, v České republice existuje jen několik lidí, kteří tuší, co se vlastně pod názvem komunitní média skrývá a jak to vlastně všechno může fungovat. Zatím nelze pozorovat ani výrazný tlak zdola, tato možnost je většině lidí zcela neznámá. “Ve většině zemí, kde dnes komunitní média úspěšně fungují, lze vypozorovat tři fáze. Fázi rozpoznání, fázi legalizace a fázi podpory”, říká Henri G. Loeser z Katedry mediálních studií a žurnalistiky MU. “Česká republika je zatím v té první fázi”. Chybí nám úspěšné vzory fungování. Podobně jako před příchodem televize Nova si nikdo moc neuměl představit, co to vlastně je ta komerční televize.

To však neznamená, že u nás neexistují komunity, které by mohly této možnosti využít. V našem filmu Žít změnu jsme se pokusili představit zajímavé postavy z občanské společnosti, u kterých snaha posouvat svět kolem sebe k lepšímu není hnána komerčními zájmy, ale jistou vnitřní nutností. Nejčastější jsou geograficky pojaté komunity, které řeší lokální kauzy, kontrolují místní politiky i podnikatele. U nich je již dnes běžné, že využívají nějakou jednodušší formu lokálního média, nejčastěji internetový občanský zpravodaj. Příkladem je například Kauza 3.

Jiné komunity mohou propojovat lidi na základě jejich zájmů a zaměření a nemusí se vždycky brát smrtelně vážně. Již od roku 2008 například úspěšně funguje Radio R pod katedrou mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU v Brně. Další komunity vznikají napříč zemí na základě etnicity, sexuální orientace, ale i potřeby pomáhat různým dalším skupinám. Pestrost zaměření občanské společnosti je nekonečná a kreativita je jedním z jejích poznávacích znaků, proto otázka nestojí tak, zda komunitní média budou mít co nabídnout.

Komunitní média již v prostředí internetu nebo tištěných periodik fungují i u nás. Novela zákona však míří na oblast televize a rozhlasu a je třeba zdůraznit, že vznik a provozování komunitních rozhlasových a zejména televizních stanic je záležitost křehká a je předem jisté, že jejich životnost bude různorodá. Znalcům z televizní branže to možná přijde neuvěřitelné, ale předpokládá se, že provoz těchto médií bude založen především na dobrovolnické práci. Současně zde mizí pojem “profesionalita” i “objektivita” tak, jak jsme na ně zvyklí z klasických médií. Zboření této bariéry je cenou za opravdovou demokratizaci našich médií. Předpokládám, že tento koncept bude trnem v oku mnoha komerčních i politických zájmů. Osobně považuji prosazení zákona o komunitních médiích za test stavu naší demokracie.

Dnes je samozřejmě možné a výrazně jednodušší provozovat podobné médium na internetu a rovněž bleskový rozvoj a obliba sociálních sítí dostatečně uspokojí potřeby mnoha z uvedených komunit. Přesto plnohodnotná legalizace komunitních médií ve vysílacím zákoně může přinést velký posun, pokud bude dobře definována. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, správně nastavený systém může otevřít vysílací možnosti dobře rozjetým subjektům, které se již v prostředí internetu etablovaly a prokázaly svojí životaschopnost. “Médium by mělo vysílat už půl roku před okamžikem registrace”, říká Jan Křeček z Fakulty sociálních věd UK, který zpracoval návrh zmíněné novely. “Vysílání musí provozovat založený spolek podle občanského zákoníku, musí existovat kontrola finančních toků, a v rámci komunitních slyšení musí být prokázána užitečnost pro danou komunitu”. Pokud však pravidla budou nastavena příliš přísně, mohou znemožnit reálné fungování celého systému. V českém návrhu jsou i požadavky na vlastní obsah, konkrétně polovinu vysílacího času musí tvořit vlastní produkce a současně polovinu mluvené slovo. Dostát těmto podmínkám může být velmi obtížné. Jan Křeček je však přesvědčen, že ve chvíli, kdy je výroba zajištěna komunitou bez nároku na profesionální provedení a je zaměřena na užitek pro komunitu, “potom už to jde samo”.

Kulatý diskuzní stůl “Demokratizujme média”, převzato od Centra současného umění DOX:

Zákon může nastavit určité možnosti finanční podpory komunitních médií, bez kterých je jejich dlouhodobá udržitelnost těžko představitelná. Tvůrci novely hovoří o ustavení Rady pro komunitní média, která podpoří registrovaná komunitní média ze státního rozpočtu. Jednak pomocí startovacího grantu na pořízení techniky a dále pomocí provozních grantů. Ty umožní zaplatit základní mzdu technickým pracovníkům i určitou férovou hodinovou mzdu pro síť dobrovolníků. Pomoci mohou i úlevy od poplatků kolektivních správců autorských práv (např. OSA). Komunitní média nesmí vysílat reklamu a v české variantě se nepočítá ani s tím, že by dostávala část koncesionářských poplatků. Jistě se najde dostatek skeptiků, kteří přijdou s varováním a úvahami nad riziky a smysluplností těchto investic. Systém by každopádně měl být nastaven tak, aby ochránil komunitní média před snahami zneužít systém komerčními a politickými subjekty.

Nico Carpentier, viceprezident European Communication Research and Education Association, uvádí čtyři základní rozměry komunitních médií: zjednodušeně řečeno jsou to služba vlastní komunitě, vytvoření alternativy sdělovacích prostředků v hlavním proudu, posílení významu občanské společnosti a vytvoření nezávislé platformy pro spolupráci.

Doufejme, že za pár let budou komunitní média pro nás stejnou samozřejmostí, jakou jsou dnes média veřejnoprávní a komerční. Za samozřejmost totiž už dávno považujeme i existenci občanské společnosti, neziskových organizací, komunit a dobrovolníků. Dovede si někdo představit fungování českého státu bez jejich práce v oblasti sociální, kulturní, sportovní nebo vzdělávací? Komunitní média mohou tento skrytý proud našich životů posílit i dostat na světlo.

Získejte VIP SLEVY, RADY, TIPY a zajímavé články!

Sdílet: Facebooktwittergoogle_plusFacebooktwittergoogle_plus

Štítky:


Informace o autorovi:

Libor Kozák
Libor Kozák
Producent, kameraman, dokumentarista a videomarketingový specialista. Pozoruji svět kolem sebe, vnímám lidské příběhy a touhy, objektivem kamery zachycuji krásu přítomného okamžiku, nebojím se ukazovat zjevné i skryté souvislosti. Srdcem mé tvorby jsou proto dokumentární filmy, neboť mi umožňují nejen pozorovat svět kolem sebe, ale aktivně upozorňovat na příklady dobrého a naplněného života.